Fundlácké instinkty a inteligence 3.
výchova štěňat

Autor: Pavel Bradáč <pavel.bradac(at)email.cz>, Téma: O plemeni, Vydáno dne: 12. 11. 2008

Od té doby, co máme doma místo jednoho psa smečku, mám možnost pozorovat vztahy, které by mne jinak nenapadly. Tenhle příběh je o tom, jak má Grif Arnieho rád a jak to nechce dát najevo.

Příběh je z doby, kdy bylo Arniemu asi 7 měsíců a Grifovi šest let.

Grif považoval Arnieho za vetřelce ve smečce docela dlouho. Byl uražený, první týden dokonce vyplivoval z uraženosti salám a když malý pes vstoupil do místnosti, tak se ostentativně díval do stropu.

Tolik pro ilustraci, jak to bylo ze začátku.

Přijeli jsme večer na vodní akci do Holic do kempu, a jak jsme vybalovali, tak aby psi nezavazeli, dostali každý jednu prasečí nožičku. Dáváme je syrové, je to lepší, z vařených si psí tělo nevezme tolik potřebný kolagen a želatinu na klouby.

Arnie si svoji nožku spokojeně chroupal a Grif nic. Seděl, koukal, až jsme začali mít dojem, že mu není dobře. Malý pes zatím svou nožičku dochroupal a o tu Grifovu nejevil zájem. A tak mu dal Grif výrazně najevo, že se ji nesmí ani dotknout. Štěkáním, vrčením, všelijak.

Tak tedy Arnie pochopil, že by se o ni měl zajímat, když si ji velký pes tak hájí. A to si Grif nenechal líbit, několikrát dal Arniemu jasně najevo, že to tedy ne. A až Arnie pochopil, tak se Grif od nožičky odešel vyčůrat a nechal ji Arniemu "nenápadně" napospas.

A tak Grif, aniž by ztratil hrdost a vůdcovství smečky, velmi elegantně dal malému psovi dárek. Psi dokážou překvapit a většinou v dobrém, fundláci dvojnásob.