NOVOFUNDLANDSKÝ PES * NEWFOUNDLAND * NEUFUNDLÄNDER * NOWOFUNDLAND * TERRANOVA * NEWFOUNDLANDER * NOVOFOUNDLANDSKÝ PES
Navigace

Nepřehlédněte

Vyhledávání

NOVOFUNDLANĎAN V NOUZI
Projekt pro záchranu novofundlandských psů.
INFORMACE ZDE



kynolog.cz -<br />magazín pejscích a všem co k tomu patří
Informace přehledně
TOP.ER.CZ
optimalizace PageRank.cz



O akcích

* Slaná voda nejen se salašníky

Vydáno dne 26. 11. 2006 (3750x)

…článek věnovaný všem, kteří i v dnešním listopadovém studeném počasí cítí na rtech slanou chuť moře a v zubech mají uvíznutý nějaký ten psí chlup…

"Nesnáším dovolenou u moře" - takto začínal e-mail, který mi jednoho skoroletního dne poslala Alice. Čtu dál - " ale dovolená u moře, kam si můžu vzít psy a nebudu se muset válet na pláži, protože se tam budu učit vodní záchranařinu, to je něco jiného. Tady máš odkaz na stránky, rozhodni se rychle a zavolej, já jedu. " Tento strohý, ale Alici vystihující text mne zaujal. Odkaz byl na Klub Foundland-Czech. S částí členů tohoto klubu jsme s Alicí již prožili víkend u rybníka Branžež. Bylo to nezapomenutelné, protože takovou partu lidí potká člověk opravdu jednou za deset let.

"Já mám šanci jet se psem k moři… " běželo mi ve stavu euforie hlavou. Domluvila jsem si hlídání zbytku smečky a přihlásila jsem se. Od Alice jsem se dověděla jakou výbavu potřebuji s sebou a jak to bývá u mne zvykem, vše jsem pak kupovala nebo půjčovala poslední den před odjezdem.

Nastal odjezd. Dvě auta, čtyři psi - Alex a Viki - fenky appenzellského salašnického psa, Fiona (Princezna, Bubák) - toto je jediná fenka bernského salašnického psa s několika přezdívkama, Charlottka - fenka německého ovčáka, tři ženský - Kačka, Lenka, Alice, dvě děti - Denis a Terezka (obě mají za maminku Alici) a hromada řízků od babičky, která nám k nim nedala ani kousek chleba ("přece jste chtěli usmažit řízky, o chlebu jste nic neříkali"- pozdější babičky slova), krmení pro psy, zbytečné oblečení (na to, že je zbytečné jsme přišli také až později) a itinerář od Pavla vyjelo směr Chorvatsko.

Vyjíždělo se ode mne, z Kamenného Újezda. Mým jediným úkolem bylo dovést auta na hranici s Rakouskem. Jak jsem byla roztěkaná, omylem jsem za vesnicí nezatočila správným směrem, ale jela jsem setrvačností rovně- tudy, kudy jezdím několikrát v týdnu za babičkou…Zbytek několikahodinové cesty - vlastně až do rána- nebyl již v mojí režii, takže jsem všude správně trefili a po setkání s Pavlovou kolonou dojeli na místo. Kemp Pineta u Fažany. Pro kynologa něco úúúúžasného. Piniový háj (ať to bylo co bylo, pro mne to byly pinie…), travička, stín, prostorné dřevěné chatky, moře na dosah ruky.

Honem vše z auta vyházet do chatky - později se to uklidí - sušenky, řízky, limonády a pivko do ledničky a šli jsme k moři. Moře a psi. Nezdá se mi to. Pejskové měli radost, že konečně nemusí spát a protože to jsou milovníci vody, vrhli se do moře a teprve až při ochutnání vody zjistili nepatrný rozdíl v kvalitě koupání. (Viki ho nezjistila za celou dobu pobytu. Obden se napila a trpěla tak střevními problémy).

Alex s Fionkou se začaly brouzdat, Viki, jež má v sobě něco z bobra (je hnědá, baští větvičky a vydrží dlouho plavat) nabrala směr obzor a nemínila se vrátit. Doma totiž plave téměř přes celý rybník a teprve když má břeh na dosah se obrací a vrací se zpět. "Viki, zpět, Viki, ňaminka" volala jsem, co mi plíce stačily. Viki se vrátila, to ano a šťastná jako malé dítě mne oběhla a mizela k obzoru podruhé. Je to radost vidět šťastného psa, to vám povím…

Po návratu k chatce nás okouzlila vůně. Ne guláše, o kterém psala Eva, jak jsme ho jedli celý den, ale vůně chleba! Poté i toho guláše. To nebyl guláš, to bylo mistrovské dílo!

Něco tak úžasného s takovým nepoetickým názvem jsem ještě nejedla. A to jsme netušili, co nás čeká za kulinářské zážitky po zbytek týdne. Večer po krátké instruktáži ohledně systému výcviku jsem usnula jak ti psi. Ráno - vůně kávy, medu, salámu - kde to jsem? V Egyptě na zájezdě s all inclusiv? Ne, vedle mne spí pes! Rychle jsem se zorientovala, jsem v Chorvatsku. A co ta káva?

Jednoduché vysvětlení - Eva s Ivou rozdávaly snídani. Švédské stoly v autocampu? Není to marnivost? No dobře, hlavně aby tam byl chleba… Byl. A s ním i fantastická marmeláda domácí výroby. Vím, že vy všichni, kteří jste prožili týdenní fundlandské hody víte o čem je řeč. Vám, kdo jste s námi nebyli, nejsem schopná vylíčit jak se jmenovala všechna ta jídla, která nám Eva vařila k obědu a k večeři, ale byla to jídla tak fantastická, že i devítiletý Denis, který z chlapské zásady nejí to, co nezná a tvrdě se dožaduje smaženého sýra s hranolkama, po dvou dnech pojídání smažáku ochutnal omáčku a na sýr si pak ani nevzpomněl.

A Pavlovo grilování také nemělo chybu. Exkluzivní! Mimo snídani, oběd a večeři jsme byli vykrmováni svačinami a od té doby chápu, proč jsou neoprenové obleky sice pružné, ale pevné zároveň. Snaží se vám udržet postavu, kterou se vám Eva snaží zničit. A že Eva vyhrává nad neoprénama je jisté.

Výcvik organizoval tým rakouských vodních záchranářů v čele s vedoucí Renate Rosenberger, Wernerem a Astrid. Ráno nastal test pejsků i psovodů. Pes měl donést z vody aport. Podle úrovně výcviku a plaveckého stylu psů jsme byli rozděleni do dvou skupin. Alex s Kačkou šly k pokročilejším. Bubák a Viki zůstaly u začátečníků. Bubák proto, že je ještě malá a Viki proto, že obeplavala aport a ladným, leč rychlým tempem mířila k poslední bójce. A vysvětlit Astrid, že Viki až si zaplave, bude normálně aportovat, to v němčině fakt neumím…

Astrid zjistila, že si spousta psovodů neumí s pejsky hrát a tím je správně motivovat k práci. Alice a já jsme naopak dostaly pochvalu za souhru psovoda se psem i za skvělou intonaci hlasu při výcviku. To, že jsme se před týdnem vrátily z našeho již druhého výcvikového psího tábora, kde nás něco takového naučili již loni, to jsme nepřiznaly.

A co se pejsci postupně učili?
- doplavat pro plastový aport do vody a přinést ho na břeh, nejlépe až k páníčkovi
- doplavat k páníčkovi, který stojí po krk ve vodě a volá o pomoc, tam vzít do tlamičky (či do tlamy) aport, vracet se na břeh a táhnout za sebou člověka, který se drží psa za postroj
- aportovat z vody krátké i dlouhé lano
- doplavat s lanem v tlamě ke člověku, který stojí ve vodě a volá o pomoc, obeplout ho, člověk se chytne lana a s touto zátěží plave pes zpět na břeh
- zůstat v klidu na surfařském prkně a nechat se na něm vozit pár metrů od břehu
- plavat ke člověku, který leží na surfařském prkně a volá o pomoc (v tom byli skvělí Denis s Terezkou
- naučili se volat o pomoc i německy a pak se podle národnosti psů "topili" buď "pomoc" nebo "hilfe") tam pes vezme lano, a plave zpět na břeh
- nechat ze sebou manipulovat cizími lidmi
- při nakládání do lodi
- vyskočit z lodi do vody a plavat buď vedle ní nebo se vracet na břeh
- plavat různými směry s lanem
- a někteří se učili hlavně plavat.

Moje teorie, že každý pes umí plavat byla popřena rotwajlery, kteří se prvních pár dní spíše topili než aby plavali. To i ridgeback, plaval lépe. Shrnu-li výcvik, který byl rozdělený na dopolední a odpolední do pár slov, budou znít:Bylo to překrásné, příjemně unavující, ale dny uplynuly velice, velice rychle. Ptáte se jestli jsme měli čas ještě na něco jiného než na jídlo, přesun k moři a výcvik? Měli. Spoustu času na povídání si - hlavně u jídla a večer u pivka.

Nádherné byly ranní procházky po pobřeží nebo mezi zahrádkami s mandloněmi, pod kterými jsme nacházeli spoustu mandlí, které po vylousknutí z pecky byly těmi nejsladšími jaké jsme kdy v životě jedli. V zahradách rostly fíkovníky s nezralými fíky a nejvíce mne udivila terasa hustě obrostlá rostlinou kiwi s obrovským množstvím plodů. Nic se tam nevyrovnalo rannímu slunci, které všemu propůjčovalo teplé barvy…

V úterý, kdy byl volný den, jsme odjeli do města Pula. V hodinách dějepisu jsem asi nedávala dobrý pozor, tak mne překvapilo, že se na Istrii nachází množství starých římských staveb. Monumentální zbytky kolosea, ze kterého na vás dýchne vřava, euforie davů i strach těch, kteří v něm bojovali o život. Vítězný oblouk, který ve studeném kameni ukrývá moc vítězných vojsk i bolest války. Uličky a domy, pojmenované jmény vládců římských měst i jejich manželek, které byly proslulé svými travičskými znalostmi. Kostely, pevné základy víry, kdy při pouhém překročení jejich prahu člověk pozná, jak moc znamenaly pro lidi své doby. Do historie se mísily barvy obchodů s moderním zbožím a tím vším nás provázela nadčasová vůně syrových i smažených ryb, která nám připomněla, že nás dnes Eva neživí a je na čase si koupit jídlo.

Ryby a další dary moře byly opravdu chutně připravené a porce byla tak velká, že jsme ji nedokázali sníst a jednu rybu jsme přinesli pejskům. A že jim chutnala!Týden skončil, v pátek naštěstí celý den pršelo, tak jsme při loučení slzy tekoucí po tvářích vydávali za kapky deště. Ve chvíli, kdy déšť ustal jsme se ještě rozloučili s mořem. Pejsci si naposledy zaplavali. Pro naše kamarády jsme našli nějaký ten zajímavý kamínek a našim třem nejlepším přítelkyním, se kterými jsme se měli sejít již v sobotu na klubové výstavě salašníků jsme vzaly tři kameny, každý skoro kilový, aby věděly, jak moc jsme na ně mysleli. Jízda v noci za hustého deště byla dlouhá a únavná. V Čechách naštěstí již nepršelo. Moře se s námi rozloučilo s pláčem, domov nás přivítal s úsměvem.

Lenka

Více o těchto i jiných "aplících": http://www.apenzel-berjanka.unas.cz/

P. S. V životě člověka je spousta pěkných chvil, ale tento týden byl pro mne jedním z nejsilnějších zážitků. A to nejen proto, že jsme báječně přibraly a tím jsme se dostaly zase o kousek blíž některým páníčkům, kteří mají doma fundlanďana, ale tím, že se mi splnilo několik přání najednou - moře se psy s partou neskutečně úžasných lidí a to vše spojené s výcvikem psů.

Další fotografie salašníků najdete ve fotogalerii


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 9] 1 2 3 4 5

Celý text | Autor: Pavel Bradáč | Komentářů: 5 | Komentuj | počli informaci o článku kamarádoviVytisknout článek

Přátelé novofundlanďanů na Facebooku

Google

RSS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS

NOVOFUNDLANDSKÝ PES * NEWFOUNDLAND * NEUFUNDLÄNDER * NOWOFUNDLAND * TERRANOVA * NEWFOUNDLANDER * NOVOFOUNDLANDSKÝ PES